ANTROPOTERAPIE A ROZŠÍŘENÉ VĚDOMÍ

Na začátku listopadu jsme měli na našem festivalu Pod drnem již tradičně jako přednášejícího profesora Jiřího Horáčka. Mimo jiné mluvil o tom, že pro zlepšení psychického stavu pacientů s hlubokými depresemi je zásadní rozšíření vědomí – ať už za pomoci psychedeliky asistované psychoterapie nebo skrze psychoterapii běžnou. Když uvidíme svou situaci z širší perspektivy, můžeme nahlédnout na různá řešení. Zjistíme, že naše problémy už řešily stovky lidí před námi. Už jen tím se nám může ulevit a můžeme nastartovat svou kreativitu směrem k cestě z předtím bezvýchodné situace.

A mně při jeho slovech došlo, že to, co dělám, je vlastně taky hodně o rozšířeném vědomí. I když bez houbiček.

Při své práci s klienty jsem zjistila, že skutečná změna přichází, když se otevřeme rozšiřování vědomí – když nahlédneme pod povrch a začneme objevovat hlubší roviny své vlastní identity. Tenhle proces jsem začala propojovat s poznatky z antropologie a příběhy různých kultur, které nám můžou nabídnout nečekaný pohled na lidský potenciál a způsoby, jak růst.

 Díky studiu kulturní antropologie jsem si uvědomila, že každá kultura nám může ukázat jedinečný přístup k životu a řešení výzev. Tyhle příklady využívám v koučování k tomu, abych lidem pomohla otevřít se novým perspektivám – jak se na své problémy a cíle dívat z různých úhlů pohledu. Zahrnutí příběhů a tradic jiných kultur nejen obohacuje naše směřování, ale také nás učí respektovat různé způsoby, jakými ostatní lidé nacházejí smysl a harmonii ve svém životě. Můj přístup se mi postupně propsal nejen do individuálních sezení, ale i do skupinových akcí, jako seminářů, kurzů a přednášek a nazvala jsem ho ANTROPOTERAPIE. 

Rozšířené vědomí má své místo i v poradních kruzích, které vedu. Jako facilitátor mám za úkol kromě jiného rozšířit vědomí své, abych zároveň držela pole a sledovala průběh a zároveň byla propojená s ostatními účastníky. A účastníci se učí utišit vnitřní monology, napojit se na skupinu a opravdu vnímat (naslouchat srdcem) ostatní, když hovoří. 

V posledních dnech s nadšením pročítám můj oblíbený časopis Psychologie Dnes, jehož listopadové číslo se věnuje transpersonální psychologii. Směru, který se začal rozvíjet v šedesátých letech a klade oproti jiným směrům důraz na prožitky a stavy vědomí, které jsou popisovány jako mystické. A článek od Michaely Vančury, terapeuta a zakladatele centra Diabasis, přesně zapadl do mého uvažování a dal mu další – pro mě důležitý – rozměr. 

Píše: "Z perspektivy rozšířených stavů vědomí nevidíme svět z běžného omezeného pohledu. To nám pomáhá žít plněji. Stáváme se tolerantnější k rozdílům, jsme schopni většího soucítění."