Chvála jinakosti. Tabulky a šamanismus

Když byl starší dceři rok, nastal "problém". Pořád se nedařilo dostat do ní nic moc jiného kromě mateřského mléka. Veškeré příkrmy odmítala, občas si zobla kojeneckou sušenku. Když jsme přišli k dětské doktorce na kontrolu, zjistila, že dcera je váhově pod průměrem a že ji tedy bude muset více sledovat a že musíme přijít brzy na převážení. Když jsem se snažila vysvětlit, že dcera zatím prostě nejí, paní doktorka se na mě podívala a řekla: "Ale to by měla jíst!" Skvělá rada do života, řekla jsem si;-) Dcera se samozřejmě po nějaké době rozjedla, ale já jsem si uvědomila, že tohle směřování k běžnosti, všednosti a obyčejnosti mi opravdu nesedí.

Naše společnost oslavuje průměr. Už od narození je dítě vtěsnáváno do tabulek a jakmile se více vychýlí, "musí se to řešit". Ten je moc vysoký, ta má moc krátké nohy, nenakreslí sluníčko, nechápe tvrdé a měkké i, nevydrží sedět v lavici. Přitom mnoho dětí má talent na mnoho jiných věcí, i když prostě nepochopí ani malou násobilku. Často jsou výtvarně nadané, mají vysokou míru empatie nebo spirituálního cítění. V dospělosti už na nás sice nedohlíží škola, ale není to o moc jednodušší. Kdo vyčnívá, ať už svým vzhledem nebo chováním, může se stát terčem posměchu a urážek. Pokud je podle našich měřítek někdo tělesně "postižený" nebo psychiatricky "nemocný", úplně nevíme, co si s ním máme počít. Od těchto lidí se však můžeme tolik naučit!

V poslední době se hodně vracím k antropologickým textům a studuji si do větší hloubky šamanismus v jednotlivých kulturách. Slovo "šaman" pochází od středoasijského etnika Evenků a označuje osobu, která ve společenství plní úlohu kouzelníka, léčitele, věštce, komunikátora s duchy a připravuje pro svou společnost různé obřady. Je velmi zajímavé, že v obměněných podobách se tento fenomén objevuje po celém světě, aniž se jednotlivé kultury měly možnost fyzicky potkat!

Jedním z hlavních prvků je to, že šamanem se většinou stává člověk, který má podle našich měřítek nějaký hendikep. Jedinec se už narodil nějak tělesně postižený, prožil vážnou nemoc nebo úraz, kdy se ocitl blízko smrti, má "psychotické" záchvaty. Mnoho šamanů z různých etnik prožívalo ataky epilepsie. Je to důležité pro iniciaci, tedy zasvěcení, kdy je třeba prožít utrpení, smrt a zmrtvýchvstání. V naší společnosti se však i utrpení bere jako něco nežádoucího a nepatřičného a neumíme si představit, že bychom ho mohli brát jako bránu k našemu rozvoji. Jinakost je tedy v těchto kulturách velmi důležitá pro fungování celého společnosti.

Myslím si, že kdybychom jako společnost více vnímali, co nám "jiní" mohou ukázat, možná i nám by se žilo lépe. Za psychickými nemocemi bychom objevili možnost komunikovat s jinými světy, s Bohem, s vesmírem (jak kdo chce). Při častějších kontaktu s fyzickým hendikepem bychom se zase naučili, že to není konec, že je nespočet variant, jak si užívat život, i když nám něco chybí nebo přebývá. Mám kamarádku, od které se přesně tyhle věci učím a má můj velký obdiv!

Až se tedy příště setkáte s někým "jiným", zkuste se na něj podívat z pohledu, co by vám mohl přinést do života užitečného a nezapomeňte, že se v něm možná skrývá budoucí šaman :-)


Zdroj obrázků: Pixabay