Den Ze-mě

U příležitosti dnešního Dne Země se přiznám k mému vztahu k zásadní části naší planety - k lesu.

Mám veliké štěstí, že mě život přivedl na místo k bydlení, odkud to mám do lesa 10 metrů. Jako dítě jsem jezdila na tábory, kde jsme 3 týdny bydleli v přírodě v tee-pee na zelené louce a v lese trávili podstatnou část dne, ať už hrami nebo sběrem dřeva na oheň. Když tyto tábory skončili, uvědomila jsem si, jak mi les strašně chybí - no a teď ho mám už 13 let za plotem.

Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak velmi důležité je lesy chránit, zachovat v nich diverzitu, nebo minimálně zde nenechávat odpadky. Chci jen zmínit, čím je les pro mě. Je to naprosto geniální záležitost, měnící se každým dnem. 

Na jaře všude vytryskne svítivě zelená barva listů buků, bříz a rašícího borůvčí. 

V létě dýchá horkým dechem s vůní jehličí a po dešti se zchladí a nabízí ke sběru houbové poklady. 

Na podzim ukazuje ty nejneuvěřitelnější barvy a bombarduje zem zásobami žaludů a bukvic.

 V zimě je tichý, tmavě hnědý a bílý, ale zelená z něj nikdy zcela nezmizí. 

Je úplně jednoduché si v lese cvičit tzv. všímavost, mindfulness. V jeden okamžik se můžete soustředit na rozmanitost zvuků, barev a vůní, které prostor nabízí. Projít se bosí po měkkém jehličí a chladivé lesní trávě a ochutnávat lesní plody. 

Moje děti vyrůstají s lesem a znají houby a lesní rostliny už skoro lépe než já. Naše kočky tráví část dne na kraji lesa, kde se dá pořád hrát s něčím, co šustí. A pes je na vrcholu blaha (a na vodítku), když v dáli proběhne srnka a celý strnulý, když srnka majestátně projde přes cestu dva metry od nás. 

Na zmiňovaném táboře jsme měli v lese místo, kde rostly obrovské, štíhlé a hladké buky, a to místo jsme nazývali "Katedrála". A tohle přesně pro mě les je - posvátný prostor, kde se denně dějí zázraky.