Katakomby kapucínů v Palermu aneb Jak si zaplatit zaprášenou nesmrtelnost
Palermo jako hlavní město oblasti Sicílie je nádherné i děsivé zároveň. Neuvěřitelně krásná zákoutí a chrámy se tu mísí s bordelem v ulicích a příšernou automobilovou dopravou. A do toho všeho tu mají jeden unikát. Kapucínské katakomby vytvořené v tufové skále s více než 2000 mumií a koster, které se rozpínají na ploše 300 m2 pod ulicemi Palerma. Když jsme plánovali cestu na Sicílii, byl tohle jeden z mých hlavních cílů. Pro antropologa splněný sen!
Začalo to jako náhoda
Bratři kapucíni se v Palermu usadili v první polovině 16. století. Své zesnulé druhy mnichy se rozhodli v klášteře pohřbívat do společného hrobu – jámy za kostelním oltářem, kterou částečně tvořila i přirozená podzemní jeskyně. Na konci 16. století už toto místo nestačilo a kapucíni se začali budovat hřbitov nový. Když pak chtěli přenést ostatky původně pohřbených v jeskyni, zjistili, že jsou těla přirozeně mumifikovaná a poměrně zachovalá. Rozhodli se proto tyto ostatky nepohřbívat, ale prvních 45 těl bylo vystaveno ve výklencích vzniklých podzemních katakomb. Mniši si od té doby vyvinuli svůj způsob přirozené mumifikace, kdy po odstranění vnitřních orgánů byla těla přenesena do zvláštní místnosti zvané "colatoia", kde se nechala na drenážních roštech přirozeně vysychat. Vnitřek těl byl vycpán slámou nebo bobkovými listy pro podporu dehydratace. Tento proces trval zhruba rok. Poté byla těla očištěna octem a vystavena čerstvému vzduchu. Následně byly mumie oblečeny do šatů a umístěny do výklenků podél zdí katakomb.
Bohaté mumie
O úspěchu mumifikace se brzy začalo mluvit i na veřejnosti a mniši postupně přijímali čím dál tím víc "světských" těl k pohřbení v katakombách. V roce 1783 se rozhodli udělit možnost pohřbu mumifikací každému, kdo si mohl dovolit si tento proces zaplatit. Katakomby se tak staly přehlídkou mumií bohatých Palermanů a slavných osobností. Tento způsob "pohřbení" znamenal pro pozůstalé možnost milovaného nejen oplakávat, ale navštívit ho, vidět se s ním a také s ním "promlouvat". Mumie jsou často umístěné ve výklencích "na stojáka" nebo vleže na "policích" ve svých nejlepších šatech, ženy mají na hlavách čepce, muži klobouky a kompletní obleky s vestičkami. Někdy je oblečení poměrně zachovalé, kdežto z obyvatele v něm zbyla už jen holá kostra. Občas má ale mumie i vlasy a u mužů i vousy a dotyčný vypadá, jako by mu bylo jen trochu nevolno a zdříml si.
Řekni mi, kde jsi pohřbený
Katakomby jsou rozdělené do několika chodeb a podél zdí jsou umístěny nebožtíci podle pohlaví, postavení a profesí. Víc je tady zřejmě mužů, mezi něž se počítají i mumie mnichů, kteří jsou na rozdíl od bohatých měšťanů oděni pouze do hábitu nebo do jutové pytloviny. Je tu i kaple s mumiemi mladých panen nebo místnost celých rodin. V téhle místnosti se nachází i slavná mumie dvouleté Rozálie Lombardo, která sem byla výjimečně umístěna až v roce 1920, 40 let po oficiálním ukončení pohřbívání. Je nazývána "nejkrásnější mumií světa". Doktor Alfredo Salafia vyvinul metodu téměř dokonalé mumifikace, takže tělo Rozálie je perfektně zachovalé, má vlasy ve světlých loknách a vypadá, že jen spí. Bohužel (nebo možná schválně) je dívka umístěná v prosklené rakvi poměrně v šeru a nelze přistoupit až těsně k ní, takže toho zas tolik vidět není. V průvodci jsem pak četla, že doktor Salafia zemřel dřív, než stihl předat tajemství mumifikace dál, což je možná dobře.
Všichni jsme stejní
Návštěva katakomb je fakt velký zážitek a není to zas až tak děsivé, jak popisují některé články. Uvnitř je zakázáno fotit, ale jednu fotku jsem si neodpustila. Víc informací a obrázků najdete na oficiálním webu katakomb, který dávám do komentáře. Naše děti měly nejdřív řeči, kam to zase jdeme a pak byly u vytržení a strávily prohlížením dlouhou dobu. Kde jinde máte možnost si zblízka prohlédnout to, jak vypadají skutečné lidské kostry a mumie, jak se v něčem liší a co mají naopak stejné. Jak praví nápisy nad hřbitovními bránami – oni byli, co jsme teď my a my budeme, co jsou oni. A ačkoliv si bohatí Palermané zaplatili místečko v prestižních katakombách, stejně z nich po čase zbyly jen holé kosti jako z nejobyčejnějších chudých, jen jsou navlečení v zaprášených oblecích a po desítky let se jim z lebek pomalu loupe kůže.