O odsouvání problémů


Nejdřív krátký příběh

Představte si, že bydlíte v domečku na samotě, v klidu, nikdo vás zvenku neotravuje. Jednoho dne však začnou přicházet bytosti, žadonit o to, abyste je pustili dovnitř, buší na dveře, lezou po střeše, dívají se do oken.

Vy je nechcete pustit dovnitř, protože se bojíte, že je to něco špatného, neznámého. Zabarikádujete tedy dveře a zacpete okna. Protože bytosti se snaží dostat do domu komínem, zhasnete oheň a zacpete zespodu komín. Říkáte si, že teď se sem nedostanou, že je to dobře a jak jste na to vyzráli.

Jenže zanedlouho se v domečku ochladí, protože nemůžete zatopit kvůli ucpanému komínu, zacpanými okny neproudí příliš vzduchu, takže se vám špatně dýchá, tenčí se vám zásoby jídla a protože se bojíte bytostí, nemůžete jít nakoupit. Nehledě na to, že záchod máte mimo domeček, musíte chodit v domečku na kyblík a už to u vás doma příliš dobře nevoní...

Některé záležitosti se nás vůbec netýkají, a přesto se jimi stále zaobíráme. Na druhou stranu ale odsouváme věci, které při dlouhodobé ignoranci mohou negativně ovlivnit život náš, ale i našeho okolí. Tyto problémy neřešíme, protože jejich řešení je zdlouhavé, nepříjemné nebo musíme vyvinout větší úsilí, abychom s naší věcí něco udělali. Někdy se za ně také stydíme a nechceme dát okolí najevo, že se něco děje.

Příklad na hraně

V mojí praxi sociálního poradce byly negativní dopady ignorování problému nejvíc vidět u předlužených klientů, protože dluhová past velmi ovlivňuje mnoho oblastí života. V psychické rovině nastupuje frustrace a stres z nátlaku věřitelů, tento stav se odráží v celé rodině. Mnoho lidí se kvůli vysokým exekučním srážkám vzdá oficiálního zaměstnání a pracují načerno. Tím jim zbývá trochu více peněz, ale dluhy stejně nesplácejí. Kvůli práci načerno však dlužníkům vznikají další dluhy na zdravotním pojištění a s velkou pravděpodobností nebudou mít nárok na starobní nebo invalidní důchod, protože nesplní roky sociálního pojištění. Protože "po nich jde exekutor", trvalé bydliště mají často hlášené na obecním úřadě a nikde neudávají svou skutečnou adresu. To má za následek, že jim nemůžou být doručeny oficiální zásilky od soudu nebo od úřadů a jejich situace se může ještě více zkomplikovat. Předlužení lidé si tak vytvoří alternativní, avšak patologický způsob života, který není dlouhodobě udržitelný.

Uvedený případ je samozřejmě extrémní, ale ne tolik neobvyklý. Pokud neřešíme naše problémy, minimálně na ně stále myslíme, nebo je zkoušíme vědomě ignorovat, ale vzadu v naší mysli stále jsou a nenechají nás v klidu.

Jak se tedy k problémům postavit?

Prvním krokem, jak tento stav změnit, je rozhodnut se, že s tím něco dělat chci. V tu chvíli se zkusit oprostit od emocí (strachu, vzteku, studu) a promyslet možná řešení, případně si zjistit, zda by vám s vaší záležitostí někdo mohl pomoci. Často pomůže svěřit se někomu, komu důvěřujete, že něco řešíte - sdílená starost je náhle menší a může se vám dostat třeba dobré rady. A teď to nejlepší - jakmile vezmete problém do svých rukou, často zjistíte, že celý proces vůbec není tak "strašný", jak jste se obávali a čím jste se tak dlouho trápili. Když vaši záležitost vyřešíte, bude vám odměnou nejen to, že jste odstranili příčinu vašeho trápení, ale navíc nastoupí skvělý pocit a hrdost na sebe sama, co jste dokázali! Získanou zkušenost využijete v dalších životních situacích a budete se chtít znovu radovat z dobrého výsledku.

Pokud chcete udělat ten první krok nebo podpořit v procesu řešení problému, neváhejte mě kontaktovat, jsem tu pro vás :-)