= VOLÁNÍ BUBNU =

Na konci letošní zimy jsem začala pociťovat neodolatelné nutkání vyrobit si vlastní šamanský buben. Nikdy jsem to nedělala, nevěděla jsem, kde sehnat materiál, jen jsem věděla, že to musím zvládnout sama, bez nějakého workshopu, kde vám asistuje sličný šaman:-)

Začala jsem tedy zjišťovat, co vše je k tomu potřeba a kde to sehnat. Zdánlivě jednoduché zadání - tedy pořídit kulatý rám a surovou kůži - se ukázalo jako nepoměrně složitější. Kupodivu ani internet se surovými kůžemi nehemží...Po několika měsících jsem sehnala dokonce kůži z kozlíka, které známí mého otce zabíjí na maso a kůži obvykle vyhazují. Jenže pořád nebyl ten rám...Využila jsem tedy kontaktu, který jsem měla v záloze, a sice výrobce bubnů djembe, který se v jednom příspěvku na FB zmínil, že občas prodává i kůži a rámy na jednoruký buben. Spojila jsem se s ním a zrovna kůži i rám měl. Když materiál dorazil, musela jsem hlavně kůži zdatně chránit před naším psem, kterému hrozně voněla a nevynechal jedinou příležitost se vkrást do ložnice a zálibně si ji prohlížet. 

Měla jsem v plánu, že buben vyrobím s pomocí kamarádky na letním táboření, kam vždycky na týden jezdím, a kde mají s podobnou výrobou zkušenosti. Asi čtvrtý den táboření nastala správná chvíle a já s kamarádkou a namočenou kůží jsme se vydaly k lesu do stínu vyrábět buben. Nějakou chvíli to trvalo, kůže byla silnější, ale nakonec se povedlo. Chvilku před tím, než jsme buben dokončily, se ale stala zvláštní věc. Naprosté bezvětří, všude klid a najednou PRÁSK! Asi 1,5 metru od nás upadla ze stromu obrovská uschlá větev asi 15 cm v průměru. Měly jsme štěstí, že jsme stály vedle. Braly jsme to jako znamení, i když jsme přesně nevěděly jaké, a buben rychle dokončily.

Hotové dílo jsem pověsila na sluníčko a těšila jsem se na svůj výtvor, až uschne. Jenže nebyla to žádná sláva. Buben sice na slunci rychle vyschl, ale protože v noci bylo hodně vlhko, zase se povolil a výsledek byl takový, že blána byla celá zkrabacená a tedy buben k ničemu. Hodně mě to mrzelo, že se mi dílo nepovedlo a dala jsem buben na chvíli "k ledu", s tím, že ještě přijde jeho čas.

Za měsíc to vypadalo, že čas nastal a zkusila jsem napsat výrobci bubnů, od kterého jsem měla materiál, co se se zkrabacenou kůží dá dělat. Odepsal mi, že zřejmě nic, že mi může poslat kůži novou a popsal mi svoji metodu utahování kožených řemínků. Já jsem se ale nechtěla tak brzo vzdát. Po měsíci jsem byla opět v cyklické fázi "stařeny" a jeden den jsem přijela domů a na zahradě, kde mělo stát moje auto, byly spadlé dvě velké větve! 

Rozhodla jsem se buben opravit. Rozpletla jsem opatrně kožené řemínky, kůži znovu namočila a na Youtube jsem shlédla videa od Shawna Littlebeara (Malého medvěda) - čejenského výrobce indiánských bubnů. Před výrobou jsem bubnu požehnala a zapálila vykuřovadlo. Dcery, zaujaté tím, co to zase matka bude vyvádět s mokrou kůží, vyšly se mnou na zahradu a celou výrobu sledovaly. Zvolila jsem trochu jinou techniku a kůži znovu natáhla. Všechno vypadalo v pořádku, jen bylo ještě třeba počkat nejmíň do druhého dne, kdy kůže vyschne a ukáže se, jestli buben zní. Ráno jsem zašla do komory, kam jsem ho pověsila a zkusila na něj lehce zahrát. Buben vydal nádherný hluboký zvuk a tvářil se, že takhle zůstane už napořád. A zůstal! Po úplném vyschnutí je krásně napnutý a ten jeho hlas! Když jsem pak výrobci bubnů napsala, že se mi buben podařilo opravit, odpověděl, že jsem šikovná, že to vůbec není snadné

Celý tenhle proces pro mě hodně znamenal. Byl o naslouchání něčeho, co nás volá. O trpělivosti a odhodlání své úsilí hned se nevzdat. O tom, že se můžeme pustit do věcí, které neumíme dokonale, protože jen tím, že je děláme, se je naučíme. Děkuji. A pevně věřím, že buben bude svým silným hlasem povzbuzovat i ostatní, kteří mu v budoucnu třeba budou naslouchat...

Tereza