Dělat věci, který neexistujou

Před pár lety jsem dostala nutkání vyrobit si šamanský buben. Ale ne na nějakým kurzu. Potřebovala jsem si ho stvořit sama. Narazila jsem však na nečekaný problém. Sehnat samostatně surovou kůži na buben a hlavně rám bylo takřka nemožné. Nakonec jsem vypátrala jednoho výrobce bubnů džembe, který v nějakém starším příspěvku na Facebooku nabízel kůži i rám. Ingredience jsem tedy objednala a buben s pomocí kamarádky vyrobila.

Jenže se moc nepovedl. Splaskl a nechtěl hrát. Když jsem to napsala výrobci bubnů, odpověděl mi, že to nepůjde opravit a že mi pošle kůži novou. Mně se ale jednak nechtěl platit za další kůži a chtěla jsem opravu zkusit. Za pár týdnů jsem si pustila návod indiánského výrobce bubnů z kmene Čejenů Shawna Littlebeara, provedla jsem nějaké ezo rituály a vrhla se do opravy. A ta se povedla! Od té doby můj buben zní hlubokým hlasem, jen na holčičí buben je trochu přerostlej.

Když jsme si chtěli nechat postavit zimní zahradu, dost dlouho jsme vybírali zhotovitele. Nakonec jsme vybrali výrobce, který dodává stavby se zasklenou střechou. Měla jsem jasnou představu, jak by mělo vypadat zastínění pod střechou – podvěšená látková plachta, která trochu vytváří dojem beduínského stanu. Konzultovala jsem zastínění s výrobcem zimní zahrady a ten mi ukazoval "krásné" plastové lamely, které jdou různě nastavovat.

Já jsem však trvala na své látkové představě a výrobce mi nakonec řekl: "Nojo, mladá paní, ale to nebude vůbec praktický!" Na což jsem odvětila už trochu rozdrážděně: "Ale já nechci, aby to bylo praktický, já chci, aby to bylo hezký!" Po instalaci stavby jsem oslovila svou známou, která navrhuje textilie do interiérů. Vyslechla mou představu a na základě mého zadání vymyslela inovativní systém podvěšených látkových pruhů, které se dají různě posouvat, nebo zcela sundat. Ona může nabízet tenhle systém dalším zákazníkům a já jsem získala svůj vysněný beduínský stan.

A s mým vařením to taky není sranda. Nejdřív jsem zhruba dva roky zjišťovala, jak si udělat vázanou živnost a zároveň nemuset studovat tři roky učňák, obor kuchař číšník. Když jsem to zjistila a všechno absolvovala a zařídila, měla jsem se ještě registrovat na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Jenže zase zádrhel. Nemám svoji provozovnu. Vařím v pronajatých prostorách u klientů. A na to není systém připraven.

Ptala jsem se na to školitele, u kterého jsem dělala státní zkoušku kvůli vázané živnosti. Ptala jsem se školitelky, u které jsem si dělala kurz hygienického minima provozovatele potravinářského podniku. Nikdo mi neuměl poradit. Psala jsem na SZPI. Tam mi asi po měsíci mlčení odpověděli, že se mám registrovat v podstatě jako catering a jako provozovnu uvést svoje sídlo. Vyplnila jsem tedy přihlášku, která byla zřejmě vytvořena za krále Klacka. Nicméně jsem zaškrtla příslušnou kolonku a do rámečku jsem podle pokynů doplnila, že nemám provozovnu, ale že působím jako private chef a vařím jen u klientů.

Za pár dní mi zvoní mobil a jako volající se ukazuje SZPI. Na druhém konci docela milá paní. Doptává se na to, jak teda funguju a já vysvětluju, že opravdu nemám provozovnu v místě svého sídla. Paní se nadechne a říká: "No, paní Juppová, musím vám říct, že s tímhle jsme se tady ještě nesetkali! Ale dobře, bereme to na vědomí. To jenom, kdyby se po vašem jídle udělalo někomu špatně, tak jste za to zodpovědná." To je mi jasný. Jen je vtipný, že kdybych napsala, že budu provozovat "Létající pivovar", tak se nad tím nikdo nepozastaví. Ten totiž ve výčtu potravinářských podniků skutečně je – s kódem EF. Soukromej kuchař je oproti tomu něco jako jednorožec – většina o něm slyšela, (skoro) nikdo ho neviděl a není shoda na tom, jestli ho zařadit do říše zvířat nebo mýtických bytostí.