Archetyp ˇˇŠprýmaře/Trickstera

Postava Šibala, Šprýmaře, Trickstera se objevuje v kulturách po celém světě. Svými šprýmy, lehkou "zlomyslností", popichováním a obracením věcí naruby nás nutí vystoupit ze zajetých kolejí, povzbuzuje naši vitální energii, boří naše nabubřelé Ego. V přednášce se podíváme na to, jaké mytologické postavy obsahují kvalitu Trickstera, jaký přínos může mít tento archetyp pro naši duši a proč si Šibala pustit do života.

Proč potřebujeme posvátno

V mnoha tradičních kulturách byly rituály a vstupování do posvátného, archaického času důležitou součástí života celé společnosti. V posledních staletích se posvátno z naší společnosti začalo vytrácet a nahradili ho rozum a věci, které si lze osahat. V naší zemi navíc zasadilo konečnou ránu čemukoliv, co by nás mohlo přesahovat, 40 let komunistického režimu. Jenže se ukazuje, že i v čistě racionálním prostředí zažíváme věci, které nelze vědecky vysvětlit, nemáme prostor pro přechod z jedné životní etapy do druhé, nemáme speciální čas, kde by se tělo i duše mohli zastavit a uzdravovat se.

V přednášce se podíváme na to, jak posvátný čas prožívali a využívali naši předci, představíme si některé přechodové rituály jako nedílnou součást života v tradičních společnostech a povíme si něco i o tom, že posvátné věci bylo někdy třeba znevážit a narušit, aby se řád obnovil a nezakrněl. V druhé části si ukážeme příklady, jak navodit a využít posvátno ke zklidnění duše a těla i v případě, že je pro nás jakákoliv spiritualita (zatím;-) hodně vzdálena.

Život jako mýtus a divadlo

"Zdá se, že potřebujeme divadlo, abychom se vyrovnali se životem…"

V lidské společnosti se odjakživa vyprávěly příběhy. V současné době vyprávíme fantastické příběhy spíše jen dětem ve formě pohádek, ale dřív byly mýty nedílnou a důležitou součástí kultury a společenské i individuální psychologie. V přednášce se podíváme na archetypální prvky v příbězích pro děti a na to, jak je pro naše potomky důležité se s událostmi a postavami v pohádkách ztotožnit.

Řekneme si něco o vzniku mýtů, o potřebě přehrávání událostí ze "zlatého věku", o cyklickém čase a mýtu věčného návratu. A dojde i na slečnu Marplovou Ukážeme si, že "všichni hrajeme divadlo", jak zní název slavné knihy Ervinga Goffmana, zakladatele dramaturgické sociologie. Že potřebujeme masky a publikum a že divadlo a psychoanalýza mají možná více společného než si myslíme.

"Náš celý svět je velké jeviště bláznů." Václav Havel, Odcházení

Podsvětí v mýtech a příbězích

Pozvat smrt do života

Odvykli jsem smrti. Podle průzkumů ubývá pohřbů, lidé umírají osamoceni v nemocnicích, živí nechtějí mít s mrtvými nic společného. Ze smrti se stal stín, který jsme zavřeli do temného sklepa a odmítáme ho vidět. Paradoxní ale je, že konec života je jedna z mála věcí, která se týká každého člověka. I během našich dní navíc můžeme zažívat "malé smrti" – náročné situace, kdy náš svět rozpadne na kousky a musíme ho znovu složit.

V tradičních kulturách se věnovala smrti velká pozornost. Probíhaly rituály, které měly provést umírajícího i pozůstalé náročným, i když někdy osvobozujícím koncem. Velká část mytologie starých národů a etnik pracuje s démony smrti, podsvětím a s průvodci na druhý břeh. Významní psychologové 20. století jako C.G. Jung nebo James Hillman také hovoří o tom, že bez vědomí smrtelnosti duše strádá a zdůrazňují potřebu pozvat smrt zpět do života, abychom konečně mohli začít žít naplno. 

Nesmrtelnost a znovuzrození

V mnoha kulturách se lidé odpradávna snažili získat nějaký prostředek, kterým by si zajistili nesmrtelnost. At už se jednalo o elixír života, úlitby bohům nebo snahy zabránit přírodním procesům. V některých zemích byly vyvinuty i důmyslné systémy, jak uchovat tělesnou schránku, která má za úkol věčný život zajistit. Proč máme jako lidé potřebu být nesmrtelní? Jednou z možností, jak dál pokračovat v životě, je také fenomén znovuzrození. Podíváme se na různé mýty o znovuzrození a zmrtvýchvstání a co má tento jev společného s péčí o naši duši.