Symbolický člověk a skutečný svět

Významný německý sociolog přelomu 19. a 20. století Max Weber napsal: "Člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, které si samo upředlo". Takhle věta je jednou z výchozích tezí sociální a kulturní antropologie.

Weber ve své skvělé knize Protestantská etika a duch kapitalismu (1904 - 1905) hovoří o "železné kleci racionality". Konání člověka už v dnešní době neurčuje tradice a posvátno, ale efektivita a racionalita. Máme dojem, že jsme se osvobodili jsme se od posvátna, ale ztrácíme přístup k tajemným a nevysvětlitelným jevům. Nezbývá nic, v co věřit - a to nás paradoxně mnohem víc svazuje.

Americký antropolog Clifford Geertz ve svém klasickém díle Interpretace kultur z roku 1977 píše: "Domnívaje se, společně s Maxem Weberem, že člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, které si samo upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní, pátrající po významu."

Různé kultury si vytvářejí pomocí symbolů vytvářejí různou skutečnost.

Symboly poskytují mapu fyzických a sociálních světů a instrukce, jak se v nich orientovat. Umí také organizovat a vyjádřit hluboké city.

"Není důležité, zda nám pojmy a představy, jimiž primitiv vyjadřuje "realitu", připadají dětinské, či dokonce absurdní. Teprve hluboký smysl primitivního chování je výmluvný; toto chování je ovládáno vírou v absolutní skutečnost, protikladnou profánnímu světu "neskutečností"; koneckonců tento profánní svět netvoří "svět" ve vlastním smyslu; ale je tím, co je povýtce "neskutečné", nestvořené, neexistující, prázdné", uvádí religionista a historik Mircea Eliade ve své knize Mýtus o věčném návratu (1969).

Vypadá to, že pro mnoho starších kultur bylo naše každodenní jednání neskutečné a teprve ve styku s posvátnem nabývalo skutečnosti, SMYSLU ŽIVOTA. Eliade píše, že "toto chování je výrazem zoufalé touhy neztratit kontakt s bytím".