Tabu je striktní sociální zákaz dělání určitých věcí ve společnosti, případně se vztahuje na věci posvátné a zakázané. Různé tradiční společnosti mají rozvinutý systém ohledně rozmanitých tabu a kultura je těmito zákazy do značné míra ovlivněna.
V našem sprchovém koutě máme takový inteligentní odpad. Systém špuntů má zřejmě za cíl, aby se neucpávaly odpadní trubky. Nicméně všechna ta špína, zbytky mýdla a vlasy se hromadí v tomhle "zachytávači".
Radek Chlup ve své skvělé přednášce o bohu Dionýsovi mluví o mainadách (bakchantkách), které byly průvodkyněmi tohoto boha a oddávaly se při slavnostech divokým orgiím a nespoutanému extatickému tanci. Mohlo by se zdát, že tyhle divoké reje byly v přímém rozporu se vším, na čem řecká kultura stojí. Při bližším prozkoumání fenoménu však zjistíme,...
Během dne i noci náš mozek provádí určitou aktivitu, která je měřitelná.
Postava Šibala, Šprýmaře, Šaška se objevuje v kulturách po celém světě a svými šprýmy, lehkou "zlomyslností", popichováním a obracením věcí naruby nás nutí vystoupit ze zajetých kolejí, povzbuzuje naši vitální energii, boří naše nabubřelé Ego. Každý dobrý král měl proto svého šaška, aby neusnul na vavřínech a nenechal se opít svou mocí, šašek mu...
K tomuto pomeznímu času, kdy je hranice mezi naším a oním světem nejtenčí, přináším kousek textu z knihy "Přechodové rituály" Arnolda Van Gennepa - povinné to četby antropologické.
Za tu dobu, co se do hloubky zabývám stresem a pracuju s klienty, zjišťuju, jaké všechny UDÁLOSTI, POCITY a nastavení naší MYSLI se můžou za stresem skrývat. Do chronického napětí se naše tělo i mysl dostává, když
Slovo "posvátný" okolo sebe slýcháme, občas ho i sami užijeme, když chceme popsat něco speciálního nebo třeba nedotknutelného. Co ale ve skutečnosti znamená a proč bychom ho měli potřebovat?